Zubatá Ultra
Zubatá, zubatá… Ultra zubatááááá Včera ráno přišla… zubatá, zubatá. Povídá mi: „Vem si kaťata, kaťata. Je čas, hochu, musíš ihned se mnou. Nebreč, žádný finty smrtí nehnou.“ Text Pražský výběr Jsi jako mantra. Zubatá, zubatá.. Už ani nevím, kdy přesně jsem postřehl tuhle výzvu. Možná někdy začátkem léta. A hned jsem si nechal otevřenou záložku prohlížeče v telefonu odkaz na stránky www.zubataultra.com a řekl jsem si, že dokud tuto výzvu nezaběhnu, tak si jí tam nechám. Zkrátka aby mě to dráždilo a někam to nezapadlo do zapomnění. Původní plán byl běžet to s Evčou Pončovou. Jenže jediný společný volný termín, kdy by jsme mohli mít volný víkend padl až na 16. říjen. Tím jsme ale prošvihli teplé babí léto. Kalendáři neporučíš… Od zářijového Saaru jsem se snažil trošku víc dřít kopce s vědomím, že to stejně bude málo a že to bude tak jako tak bolet. Ale aspoň o trochu méně a zvětším si tím šanci na splnění výzvy. Přeci jen 64 km a +3000 pod 10 hodin… bude to všechno, jen ne pro